Aktivní publika: sociální užití médií
Média jsou v našem životě všudypřítomná. To je do té míry samozřejmý výrok, že sotva vzbudí něčí zájem. Všichni si uvědomujeme, že jsme jimi obklopeni, že přirozeně poskytnou to, co jsme si z nich naučili brát – informace, zábavu, útěchu, námět k hovoru, cokoli chceme. Také víme, že o tom, co považujeme za samozřejmé, málokdy skutečně přemýšlíme. A tak většinou pracujeme s médii a ona s námi, aniž bychom se pokusili proniknout do mechanismů této interakce. Vliv médií na jeho publikum, respektive vzájemný vztah médií a publika, je předmětem zájmu odborníků již bezmála sto let, z toho teprve v posledních třiceti se zájem rozšířil za hranice mediovaných obsahů. Až v souvislosti s tzv. etnografickým obratem se pozornost obrátila k prostředí, v němž ke konzumaci dochází, k čemu při ní vlastně dochází, k samotným médiím, nejen jejich obsahům a přirozeně k vlivu, jímž toho všechno působí na jednotlivce, skupiny (v centru pozornosti vědců byly od počátku především rodiny) a na celou společnost. Výčet je jen načrtnutý, ale cílem práce není seznam. Tím je snaha přiblížit problematiku sociálního užití médií, tedy právě způsob, jakým lidé nakládají s těmi aspekty médií, jež nesouvisejí s jejich obsahem, a jak naopak média formují životy lidí.
Podle Rogera Silverstona (1994: 3) je „…začlenění televize do našeho každodenního života … současně úplné a zásadní“. Než se budu zabývat tvrzením jako takovým, musím upozornit, že o televizi není řeč náhodou. V době, kdy vznikaly klíčové výzkumy a teoretické práce v této oblasti, byla televize zcela bezvýhradně dominujícím médiem. To se dodnes významně nezměnilo, nicméně do doby 80. a první poloviny 90. let 20. století ještě výrazněji nezasáhl internet, naopak starší média ztratila hodně ze svých pozic z dob před vynálezem televize, a telefon jako médium byl z hlediska mediální vědy víceméně opomíjený . Jak už jsem řekla, televize vládla mediálnímu prostoru, její vliv na každodenní život byl...